Krátce o industriálu.

Cesta k industriální fotografii začala před třemi lety, kdy jsem s kamarády zajel do areálu Poldi v Kladně fotit to, co z Poldovky zbylo. Poldovka je častým námětem fotografů, a tak už ani nevím odkud ten nápad jít sem fotit vznikl. Výsledky z fotovýletu mě natolik zaujaly, že jsem se na toto místo ještě několikrát vrátil. Pochmurné prostředí se mi zalíbilo a začal jsem podobné objekty vyhledávat i jinde. Napřed jsem fotil jen volně přístupná místa, ale postupně jsem leckdy drze vlezl do hlídané fabriky za účelem dokumentace před demolicí.

 Do Waltrovky jsem prošel přes vrátnici v chumlu dělníků pracujících na demolici továrny. Foťák jsem měl ukrytý v kufru a tvářil jsem se že jdu pracovat s nimi. Samotní dělníci si mě nijak nevšímali a byl jsem jim lhostejný.
Z areálu jsem byl asi po třech hodinách vyhnán členem ostrahy, který byl udiven tím, kde jsem se tam vzal.
 Do lihovaru na Smíchově se mi však proniknout přes ostrahu nepovedlo a tak jsem byl nucen omezit se jen na fotky za plotem. Štěstí se na mě usmálo během jednoho dne, kdy parta lidí upravovala billboard umístěný uvnitř fabriky. Po chvilce otálení jsem požádal o možnost využití jejich plošiny, a tak jsem pořídil jedinečné záběry.
Současně dokumentuji i nadále chátrající areál a série fotografií se bude do budoucna rozrůstat podle toho, jak se bude místo bývalého lihovaru měnit.
 Stejným způsobem se věnuji i nákladovému nádraží v Praze na Žižkově, ČKD a dalším objektům. Také jsem se připravoval na focení hlubočepského Technoplynu. Na internetu jsem si našel informace o historii a lokaci, vytipoval několik záběrů a když jsem tam dorazil, našel jsem už jen sutiny. Dnes tam stojí nové domy. Továrna spjatá kdysi s lihovarem na Smíchově mi tak zůstala na několika listech připravené previzualizace.

Když se to podaří, chci se podívat  na nějaký industriál do zahraničí, aby bylo nějaké srovnání s jinými zeměmi.
Současně mě mrzí, že jsem nezachytil do svých fotek více lidí. Ostych a stud mi leckdy bránil ve vzniku dnes již nezachytitelných momentů na nákladovém nádraží, kde v opuštěném drážním domku žil pár bezdomovců a nástupiště využívali k bydlení, vaření, praní prádla a všemu co k životu patří. Do budoucna chci do fotek zahrnout i více „života“.