Moje nejmilejší fotka.
Když jsem se při prohlížení Paladixu dostal k tématu „Moje nejmilejší fotka“, začal jsem se sám sebe ptát, která tak by to mohla být? Prohlížím soubory v počítači, přemýšlím, přemítám a uvědomuji si, že je to vlastně ta, která mi visí v obýváku nad gaučem. „Sakryš, kdy jsem ji vůbec fotil?“ Vím, že to bylo při rekonstrukci Hybernského paláce, na které jsem se též podílel. Hledám v archivu a nacházím založený diapozitiv společně se zaznamenanými údaji, ze kterých zjišťuji datum expozice, duben 2006.
Vzpomínám si, že jsem si snímek připravoval několik dní. Zkoušel jsem různé záběry, různá ohniska objektivů, ale nebylo to stále ono. Toužil jsem po jedinečnosti a snažil jsem se z římsy paláce zaznamenat snímek, který nebyl kolemjdoucím na očích. Nejprve jsem se snažil o co nejširší záběr, ale naskytlo se také několik zajímavých detailů. Ten správný okamžik přišel jedno chladné ráno. Lezu po lešení nahoru s foťákem na zádech zrovna ve chvíli, kdy mezi obláčky začaly dopadat na Obecní dům první ranní paprsky. S ledovým klidem a vědomím, že práce neuteče jsem se chopil fotoaparátu a z předem připraveného místa jsem zachytil popisovaný snímek.
Teprve až později mi došlo, že jsem vlastně tak trochu nevědomky použil previzualizaci, jež jsem v té době nepřikládal nijak valný význam. Častokrát jsem poslouchal od jiných názor, že zachycený snímek se „dodělá“ v počítači. Už to slovo „dodělá“ mi nepřirostlo docela k srdci a svoje záběry se snažím vypiplat při samotném spuštění závěrky.
Při vyvolání diáku a zvětšeniny jsem usoudil, že jedinečnosti jsem docílil především vystižením okamžiku. Snímek je dostatečně exponovaný a nepotřebuje jakýkoliv zásah či ořez. Při adjustaci jsem využil černého orámování filmového políčka a mám tak doma jednu z velmi mála fotografií, na které není provedena žádná korekce. Nakonec i její umístění na zeď u rozsvícené stolní lampičky dodává fotografii brilanci ranních paprsků a při formátu 120x80 cm jsem se sebou spokojený.
Možná Vám to nepřijde tak skvělé, ale já z tohoto snímku mám opravdu radost a stále se na něj rád dívám. Ten snímek mě něco naučil a mnohdy se na již focená místa vracím s tím, že si říkám „Tak, znovu a lépe. “
Ocenění: 3. místo v soutěži "Moje nejmilejší fotka" pořádaná na Paladixu
Vznik fotografie: 2006
